Několik dní před příchodem mzdy zůstávala bez prostředků. Jakýkoliv nečekaný výdaj znamenal stres a nejistotu. Budoucnost šla stranou, prioritou byly aktuální potřeby dětí. Sama si opakovala, že investování je pro lidi s jinými možnostmi.
Zlom přišel u otázky budoucnosti
Rozhodující moment nastal ve chvíli, kdy se otevřelo téma budoucnosti. Nejprve s nedůvěrou, postupně ale začala mluvit o tom, co by si přála. Připravit dětem základ do startu života a zároveň se jednou nedostat do situace, kdy bude ve stáří existenčně závislá.
„U samoživitelů je obrovský tlak na přítomnost. Všechno se točí kolem toho, aby dnes bylo zaplaceno a děti měly, co potřebují. Když se ale podaří pojmenovat budoucnost, často se ukáže, že cesta existuje,“ říká Martin Henzl z Portmonu.
Po detailním pohledu na rozpočet se rozhodla upravit své výdaje. Ne dramaticky, ale vědomě. Poprvé v životě si nastavila pravidelné odkládání 3 000 korun měsíčně a začala investovat.
První skutečná rezerva
Po roce přišlo vyhodnocení. Na účtu měla přibližně 40 tisíc korun. Pro někoho běžná částka, pro ni zásadní změna. „Řekla mi, že je to poprvé v životě, kdy ví, že když se rozbije pračka, nemusí si jít půjčovat. Ten pocit klidu byl silnější než samotná čísla,“ popisuje Martin Henzl.
Krátce nato přišlo další rozhodnutí. Podívala se znovu na své výdaje a navýšila investice o 3 000 korun. Dnes tak pravidelně odkládá 6 000 korun měsíčně. Sama přitom říká, že její životní standard neklesl. Změnily se pouze priority.
Z člověka, který tvrdil, že finanční plánování není pro něj, se během roku stal někdo, kdo má rezervu, jasný směr a pocit kontroly. A právě ten bývá často tím největším rozdílem mezi bezvýchodností a jistotou.
Jste v podobné situaci? Nezoufejte, i vám můžeme pomoci najít cestu. Vyplňte formulář níže a zjistěte během první nezávazné schůzky zdarma, jak může vypadat vaše řešení.